Přidáš si mě na facebooku? Můj e-mail je kristyna.urubova@seznam.cz....

Kapitola č. 12: Přípravy na cestu

5. srpna 2009 v 13:33 | Ixilou Volcano |  Oblouk smrti
"Potřeboval bych hovořit s panem ministrem," oznámil Harry Kingsleyho asistentce. Přišel sem přímo z Bradavic, aby svého nadřízeného informoval.

pokračování v cč.


"Počkejte chvilku, pane Pottere, ohlásím vás," odpověděla sekretářka milým hlasem a vešla do dveří po její levici. Za chvíli se otevřely a ozval se hluboký hlas: "Jen ať vejde!" Sekretářka Harrymu ustoupila a zavřela za ním dveře.

"Takže?" Začal Pastorek bez okolků.

Nebylo času nazbyt, situace byla vážnější než si myslel. Před chvílí dostal zprávu z bulharského ministerstva, že se tam dějí divné věci. Zatím byla nahlášena jen nějaká zmiznutí, ale všichni byli ve střehu. Podobná situace se opakovala v dějinách už několikrát a vždy to vyústilo v jediné. Masové zabíjení a válka. Jenže teď tu už nebyl Voldemort, který by se mohl vrátit a získat zpět svoji moc, a oni neměli tušení, kdo stojí v pozadí téhle nové šachové partie. Kingsley doufal, že Harry přišel na něco, co by je navedlo na stopu.

Harry mu vypověděl vše, co vyčetl z knih a co mu řekli Brumbál a Snape. Když se dostal k tomu, že by oblouk mohl být v Kravalu, ministr souhlasně přikývl.

"Ano, myslím si něco podobného. Bulhaři hlásí podivná zmizení po různých koutech země. Neměli bychom ztrácet ani minutu," řekl a čekal na Potterovu reakci.

"To jistě, ale nebude lehké bojovat proti temným silám, o kterých zatím prakticky nic nevíme," oponoval mu Harry.

"Ze všeho nejdůležitější jsou informace. Je třeba ihned zjistit, proti čemu skutečně stojíme, a potvrdit nebo vyvrátit Brumbálovy domněnky," odpověděl Kingsley.

"Válka může trvat roky, ostatně jako vždy," připomněl Potter.

"Dobře, chci dva muže v Kruvalu, abychom situaci řádně přezkoumali, a co nevidět vyhlásím pohotovost nejvyššího stupně. Nechci nic riskovat. Návrat Voldemorta byl o to katastrofálnější, že Popletal odmítl přiznat skutečnost, že se něco takového mohlo stát. Díky tomu měl Voldemort dost času na strategický útok. Nerad bych, aby se to opakovalo," prohlásil ministr.

"Souhlasím. Myslím, že pokud zareagujeme hned, překazíme jim tím aspoň nějaké plány. Rozhodně si nemůžeme dovolit být nepřipravení," řekl Harry.

"Tak, koho tam pošleš? Myslím, že na Marwina bychom se mohli spolehnout, ne? Poslal bys s ním někoho ze služebně starších," navrhl Kingsley.

"Jestli dovolíš, rád bych tam jel osobně."

"Ty? Ale budeš tu chybět, to si nemohu dovolit..."

"Kingsley, sám jsi řekl, že Marwin je spolehlivý. Pověřím ho vedením oddělení v době mé nepřítomnosti. Pokud jsou útoky lokalizované zatím jen v Bulharsku, jsme relativně v bezpečí. Kdyby se událo cokoliv, jsi tu ty a ani Brousek nebo nedej bože Popletal se ti nemohli rovnat. Jestli je někdo připravený dovést válku do úspěšného konce, tak ty. A navíc máš výhodu, že jsi stále bystrozorem, i když ne v plném nasazení. Takže myslím, že budu užitečnější v Kruvalu," uzavřel to Harry.

Kingsley se na chvíli zamyslel a musel uznat, že má pravdu.

"Koho vezmeš s sebou?"

"Přemýšlel jsem o Teddym a myslím, že by si tu šanci zasloužil. Pracoval tvrdě a je vážně dobrý."

"Je příliš mladý," pokusil se mu to ministr vymluvit.

"Ale no tak, Kingsley. Nechceš mi tvrdit, že schopnosti kouzelníka závisí na jeho věku, že ne?"

"Myslíš, že jsem zapomněl na to, že hovořím s mužem, který v sedmnácti letech zabil nejobávanějšího černokněžníka naší doby? Samozřejmě, že to s věkem nemá nic společného, ale..."

"Zvládne to. Věřím mu a dohlédnu na něj. Slibuji," řekl Harry rozhodně a podíval se ministrovi do očí.

"Dobře, buďte opatrní. Oba dva!"

"Budeme. Myslím, že stihneme zařídit vše tak, abychom mohli vyrazit dnes v noci."

"To by bylo skvělé. Dám ti nějaké kontakty, které můžeš vyhledat v případě potřeby."

"Dobře. Sám mám nějaké známé přímo v Kruvalu, takže by nám mohli pomoci."

Kingsley přikývl a podal Harrymu pergamen s několika jmény a adresami. Rozloučili se a Harry vyhledal Teddyho, aby mu osobně oznámil své plány. Mladý muž pozorně poslouchal a jediným přikývnutím dal najevo, že rozumí.

Pak svolal mimořádnou schůzi bystrozorů, na níž jmenoval Marwina jako svého zástupce, a podrobně je seznámil se situací. Důsledně přikazoval, že v případě čehokoliv nezvyklého se musí ihned informovat ministr. Několik lidí pověřil hlídkou v Bradavicích a ostatní se rozdělili podle potřeby na ministerstvu a měli hlídat na jiných klíčových místech, která mohla být potenciálním terčem útoku.
Když se přesvědčil, že zařídil vše potřebné, svezl se výtahem do velké haly ministerstva, ve které byly krby sloužící na přepravu pomocí letaxu. Použil jeden z nich a o malou chvíli později se objevil v domě Rona a Hermiony. Oba na něj překvapeně zírali a čekali, až jim to vysvětlí.
"Promiňte, že jsem k vám takto vtrhl, ale máme pohotovost a já nemám moc času," omlouval se.

Opravdu spěchal. Chtěl všechno vysvětlit Ginny a hlavně zajistit, aby byla ona i děti v pořádku, kdyby... Nechtěl na to ani pomyslet. Bradavicím sice přidělil vlastní ochranku a věděl, že hrad a učitelé mají vlastní metody, jak se bránit, ale jestliže za vším stojí Salazar Zmijozel, jeden ze zakladatelů, dá se očekávat, že Bradavice budou na jeho seznamu hodně vysoko, ne-li nejvýše, a on bude vědět, jak do školy proniknout. A když se tak stane, všichni tam budou zbyteční. Z úvah ho vytrhla Hermiona, která jím zatřásla a téměř do ucha mu zakřičela: "No tak, Harry. Co se děje? Vypadáš ustaraně!"

"To nic, Hermiono. Poslouchej, opravdu nemám čas vám všechno vysvětlovat, ale poprosím Ginny, aby vám to zítra řekla. Musím ještě dnes večer odcestovat do zahraničí a proto jsem vlastně tu. Hermiono, jsi stále v kontaktu s Viktorem?"

"No, ano. Občas si napíšeme, ale co s tím má Viktor...?"

"Neříkala jsi, že v Kruvalu učí obranu proti černé magii?" ptal se dál, ignorujíc její nechápavý výraz. Přikývla. V tom však zahučel jiný hlas vedle Harryho.

"Ty si píšeš s Krumem, Míno?" zeptal se zlostně Ron. Harry však nenechal kamaráda pokračovat.

"Podívej, Rone. Nemám náladu ani čas poslouchat tady tvé žárlivé scény. Hermiona si s Krumem píše jen jako kamarádka, pochop to už konečně. Ty jsi jediný, koho miluje, a teď promiň, ale mám jiné starosti, než tvoji zlost a nesmyslné pochybnosti!"

Ron ještě stále kypěl, ale něco v Harryho tónu ho donutilo dál se nehádat. Harry s ním nikdy nehovořil tak, jako teď a to znamenalo, že je to vážné.

"Takže Hermiono, Krum učí v Kruvalu? Potřebuji se s ním setkat a musím vědět, kde ho mám hledat." Naléhal Harry na kamarádku.

"Najdeš ho v Kruvalu, žije tam, tak jako bradavičtí učitelé v Bradavicích. Bože, Harry, co se děje, že jsi tak vážný? A proč potřebuješ jet do Kruvalu?"

"Promiň, ale není čas to vysvětlovat. Je to na dlouho. Jak jsem říkal, Ginny vám to všechno vypoví zítra, až odjedu."

"Půjdeme se tebou," prohlásil rozhodně Ron.

"Ne, nepůjdeš. Potřebuji tě tu. Musíš dát pozor na Hermionu, Ginny a děti. Rozumíš?"

"Ale Harry..."

"Žádné ale, Rone. Jakmile ti Ginny vysvětlí, o co jde, varuj koho můžeš. Kontaktuj bývalé členy Fénixova řádu, ale diskrétně, ano? Myslím, že v nejbližších dnech vydá ministr prohlášení, ale zatím je to tajné. Musíte být všichni velmi opatrní, rozumíte?"
Pohledem těkal z jednoho na druhého, dokud nepřikývli na souhlas.

"Dobře tedy, hodně štěstí, přátelé moji. Na brzkou shledanou, aspoň doufám," řekl a vstoupil do zelených plamenů, aby se za chviličku vynořil ze svého vlastního krbu. Tam už ho čekala Ginny s Teddym. Na její tváři se zračil ustaraný výraz. Když vystoupil z krbu, vrhla se mu kolem krku.

"Teddy už mi všechno řekl, je to pravda?"

"Vypadá to tak. Musíme jet do Kruvalu, abychom se osobně přesvědčili," pošeptal jí do ucha, "vysvětli to Ronovi a Hermioně a varujte všechny známé, ano? Ať už se bude dít cokoliv, nechci, abyste riskovali, rozumíš?"

Přitáhl si ji k sobě tak, aby jí viděl do očí. Byly plné slz, ale i odhodlání. Odhodlání bránit svou lásku, svou rodinu.

"Mysli na děti a jestli to bude nutné, utečte. Skrývejte se, odjeďte do zahraničí, kamkoliv. Já si vás najdu. Ale prosím tě, nepoužívej starý Siriusův dům, ano?" naléhal na ni znovu.

Přikývla. Pokusila se o úsměv a zašeptala: "Možná to nebude nutné. Možná je to jen planý poplach a všechno bude dobré."

"Kéž bys měla pravdu," zaúpěl Harry a pohladil ji po vlasech. Ginny se mu vymanila z objetí a ukázala na batoh v předsíni.

"Zabalila jsem ti vše potřebné. Máš tam otcův neviditelný plášť a tvou druhou hůlku."

"Ginny, víš přece..."

"Prosím, Harry. Měj ji při sobě. Jen pro jistotu. Vím, že ji nechceš používat, ale udělej to kvůli mně. Kvůli nám."
Přikývl a znovu ji naposledy objal. Ginny mu vtiskla do ruky balíček.

"Něco na cestu," řekla, když mu ho podávala, a obdarovala ho nesmělým úsměvem plným strachu.

Rozloučila se s Teddym a sledovala, jak se ze zahrady přemisťují. V domě zavládlo náhle napjaté ticho. Mávnutím hůlky zhasla všechna světla a potichu vešla do dětského pokoje. Lehla si opatrně k Lilly, aby ji nevzbudila. Chvíli pozorovala její něžnou andělskou tvářičku a nakonec to nevydržela a rozplakala se. Doufala, že už to nikdy nebude muset prožít. Strach, nejistota a bolest se v ní hromadily a ona plakala dál, až vyčerpáním usnula s dcerou v náručí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama